Nová kniha Bezpochyb: Sloni se dotýkají jemně

V roce 2024 Lada Šůláková pod značkou Bezpochyb vydala svou prvotinu Satirová na klekačce. Splnila si tím jeden ze svých snů a zároveň si vydání knihy dala tak trochu jako dárek. Nyní, po dvou letech, opět při příležitosti Ladiných narozenin, vychází volné pokračování Sloni se dotýkají jemně.

Jaké to je, když psychoterapeutka sama prochází závažnou osobní krizí? Jak ji prožívá a jak ovlivňuje její práci? Co se děje s terapeutickým vztahem a jak celou věc vnímají její klienti? Může pak vůbec – z odvrácené strany – někomu smysluplně pomáhat? Nebo si dokonce nechat pomoci od druhých? A jak s tím vším souvisejí sloni? 

Nahlédněte do zprávy o průchodu temnou nocí, která sice zanechává nesmazatelné stopy, ale také uschopňuje k opravdové lásce. A seznamte se s nejjemnějším nástrojem pro dotýkání a spojení na světě – sloním chobotem! 

Kniha volně navazuje na debut Satirová na klekačce a je o poznání temnější a syrovější. Text je navíc obohacen autorčinou básnickou tvorbou. Neopominutelným faktem také je, že se autorka knihy navzdory vší prožité mizérii konečně šťastně provdala.

Ukázka z knihy:

Opožděné zásnuby pod magnolií

Na tenhle moment jsem čekala celých dvacet dva let. A jak to s toužebně očekávanými momenty, které hlodáním času a zvykem společného soužití vymizí do ztracena, už bývá, když konečně nastanou, může vás to popravdě dost rozhodit.

Mně se to alespoň stalo.

Má drahá a nesezdaná polovička přede mnou poklekla a zcela nečekaně mě požádala o ruku jednoho prosluněného srpnového dne, právě když jsem se kochala pohledem na magnolii na naší zahrádce. Prostě jsem se v jednu chvíli otočila a on tam jednoduše klečel na trávě s pohledem, jaký jsem u něj ještě nikdy předtím neviděla a který při sebelepší vůli nejsem schopná popsat. Nejvýstižnější je asi výraz odhodlaný. Několik vteřin jsem nebyla mocná ani pohybu, ani kloudného slova, jak jsem se usilovně snažila pochopit, ve kterém vesmíru se to právě nacházíme a jaké tam platí zákonitosti. Gravitace nejspíš ano, protože jsem měla nohy stále přilepené na téže trávě, na které muž, odhodlaný si mě vzít, dosud klečel. Ovšem mé srdce ji odmítlo respektovat, protože ve chvíli, kdy jsem s jazykem přilepeným na patro zaskřehotala ANO, se z vlastní vůle katapultovalo až někam do stratosféry. Svištělo vzhůru jako na vodíkový pohon a zbytek mé osoby zanechalo v naprostém úžasu na matičce zemi.

Vybuchne kaleidoskop bláznivě barevných obrazů jak od streetového umělce. Civím na prstýnek, který je mi o dvě čísla větší, takže ho do dvou dnů určitě ztratím. Vrtím hlavou a snažím se poskládat myšlenky, které se rozletěly po celé zahrádce jak hejno potrefených špačků, zase do uspořádaného tvaru. Řehtám se na celé kolo a nemůžu to zastavit. Mačkáme se v objetí, míra vášně v němž mě po těch letech vážně překvapuje. Znovu civím na prstýnek, který je mi teď o jedno číslo větší. Hledím na svého – nyní již nastávajícího – manžela a pomalu mi dochází, že se to skutečně děje.

Postupně mi dojde, co se vlastně před chvílí stalo. Jsem zasnoubená.

Jakmile si to uvědomím, probleskne mi hlavou vzpomínka na film Příliš dlouhé zásnuby s Audrey Tautou v hlavní roli ochrnuté dívky Mathildy, která se vydala přes půl Evropy, aby našla jakoukoli zprávu o svém milovaném Manechovi, jejž spolkla země nikoho a hrůzy zákopů první světové války. Když se ho po dlouhých letech dopátrala, už to najednou nebyl on. Ztratil paměť a nepoznal ji, ale ona ho ve svém srdci držela dál. Protože když už nevíte, kdo vůbec jste, a nikdo jiný vás ve svém srdci nedrží, rázem přestanete existovat. V tu chvíli ještě nevím, že podobnou strastiplnou pouť budu za pár týdnů muset podstoupit i já.

Chceš i ty snadno a rychle vydat svou knihu?

Není nic jednoduššího! Podívej se, co všechno ti zařídíme (spoiler: kromě textu samotného všechno), nebo se nám rovnou ozvi, doladíme podrobnosti a za pár dní může být tvá kniha na světě!

Nejnovější na blogu